1. Kapitola - Seznámení

30. července 2011 v 12:49 | Denaaaa |  Normální dívka
Takže tady je první kapitola mé první povídky na téma HP, snad se bude líbit. Je docela krátká (já nepíšu dlouhý kapitoly) Já mám radši kratší a víc kapitol než dlouhý a míň kapitol. Tak užijte si to.


1. Kapitola - Seznámení
Byl krásný letní den. Většina dětí běhala venku, koupala se v jezeře a hrála si. Jen jedna dívka ne. Seděla za oknem a studovala jeho strukturu. Prstem přejížděla po rámu až po samotné sklo, které mělo sem tam kaz, a ten důkladně prověřila. Byla to malá dívka s drobnou postavou. Samotářka, neměla přátelé, jediné co měla, byla milující rodina. Dívčiny vlasy sahaly nad zadek, kde končili nepěknými konečky. Tmavě hnědé skoro černé kontrastovaly vůči pokoji, ve kterém se dívka nacházela. Azurově modré oči, které krásně zdobily dlouhé a černé řasy. V očích se odrazovala samota a smutek. Čistá, bledá pleť jen naznačovala jak dívka je většinu svého času zavřená v pokoji. Nepatřila však do chudé rodiny, ale nebyli bohatí. To co měli jim bohatě stačilo. Pokoj byl velice vkusně zařízený, uprostřed měl velkou postel, na které bylo
rozházeno několik barevných přikrývek. Nalevo od postele byl psací stůl zaplněný všelijakými papíry a tužky.

Napravo byla šatní skříň která nebyla prázdná ba naopak dveře skříně skoro praskaly. I když na to nevypadala velice ráda se pěkně oblékala, aby zabila část ze svého volného času. Ráda si ovšem vyšla do lesa, který byl hned vedle domku. Další koníčky této dívky bylo kreslení, psaní a především čtení. Proto také měla vedle dveří nemalou knihovnu, jejíž obsah přečetla hodně krát. Nejvíce ze svého času čte je to uklidňující a přitom se něco dozvíš. Na zemi byl velmi chlupatý koberec, který byl příjemný na dotyk. Na zdi si vylepovala některé vydařené obrazy, co nakreslila. Samozřejmě nebyla obyčejná měla nadání. Narodila se v kouzelnické rodině, ale i přes to se o kouzla nějak nezajímala. Bylo poledne a podle toho to také vypadalo venku. Slunce už dosáhlo vrcholu a vztyčilo se nad městem. Sluneční paprsky se odrážely od všeho, co mohly. Ale byl venku chladný vítr. Dívku už omrzelo sedět a zkoumat okno tak se zvedla a ladným krokem došla ke knihovně, odkud si vyndala tu nejzapadlejší knihu. Našla svůj nejoblíbenější román, který nikdy nedočetla kvůli tomu, že se bála. Bála se lásky k nějaké cizí osobě, proto tu knihu nedokázala vždy celou přečíst. Uvelebila se v křesle po druhé straně dveří a začetla se do první kapitoly. Bylo slyšet dupání nohou po schodech, které se otřásaly tou vahou. Slyšela klepání na dveře, i když věděla kdo to je, neobtěžovala se říct "dále". Dveře za něčí pomoci otevřely. Do pokoje vstoupila půvabná žena. Krátké vlasy nad ramena trčely do všech stran, ale i tak ozdobovaly pohledný obličej. Úsměv na tváři byl vidět hned na první pohled. Zelené oči byly střed celého obličeje. Vysoká postava se tyčila ve dveřích, lehce pootevřela rty, ze kterých se dral příjemný zvuk.
"Em máš dole oběd, běž se najíst." řekla a usmála se
"Za chvíli jsem tam" ozvala se tmavovláska
Ano ta drobná dívka vlastnila toto jméno, jmenovala se Emma Wilsonová. Když se za mladou matkou zavřely dveře, Emma si založila stránku, kde přestala číst a odložila knížku na postel. Elegantním krokem vyšla z pokoje a po schodech dolů. Otevřela dveře po své levici, které byly druhá možnost jak se dostat do kuchyně. Na stole už leželo Emmino oblíbené jídlo. Kuřecí řízek s bramborovým salátem, s chutí se do něj pustila hned, jak se usadila na židli. Naproti ní seděl otec, kterému nebylo vidět do obličeje, protože měl před sebou noviny. Složil noviny do úhledného obdélníku a vyšel z domu se slovy "Jdu do práce"
"A já půjdu do lesa" oznámila Emma matce a šla si do pokoje pro nějaké věci.
Protože venku bylo teplo tak mohla jít tak, jak byla oblečená. Vzala si tašku přes rameno a do ní opatrně hřbetem dolů položila knížku, kterou měla rozečtenou. Hodila tam ještě bloček a tužku. Když vyšla ven ovanul jí čerstvý vzduch. Studený vítr byl velice příjemný v takovémto horku. Vkročila do vstupu lesa, kde se více ochladilo, ale to jí nerozhodilo a pokračovala v chůzi. Našla, co hledala, po dlouhé cestě viděla silný strom, který byl středem celého lesa. Chytla se větve, která byla kousek nad ní a vyhoupla se na další. Pokračovala, dokud se nedostala do koruny stromu, kde se pohodlně usadila. Lehce vyndala knížku, otevřela jí na založené stránce a začala číst. Byla na konci kapitoly, tak se rozhodla že by taky mohla něco napsat. Vytáhla linkovaný bloček s obyčejnou tužkou a psala další nápady. Psala o dívce, která byla naprosto odlišná jí samotné. A to nemyslím vzhledem. Byla to dívka, která byla pro každou zábavu a dobrodružství. Měla život který by si Emma přála a když ho nemůže mít tak proč by ho nemohla prožít v knížce se svojí hlavní postavou. Popsala celé tři listy, když jí došly nápady. Když se podívala kolem, zděsila se. Venku bylo šero, ale v lese byla tma. Temné vysoké ponejvíc smrky zabraňovaly posledním paprskům anebo náznakům světla vstoupit dovnitř. Byl hrůzostrašný. Lehkými a tichými kroky se snažila slézt ze stromu. Na poslední větvi jí podklouzla noha a ona s ránou spadla na zem. Zvedla se rychlostí blesku a vzdalovala se od lesa, od toho stromu. Nikdy nevěstil nic dobrého a ona přesto chodila pořád na stejné místo. Když vyběhla z lesa zjistila že díky menšímu bloudění se čas rychle krátil a světlo s ním mizelo. Už byla noc tmavá a černá. Na obloze byl jako jediný svítící bod vidět úplněk. Nebrala na to ohledy, neměla čas se kochat jeho krásou. Pelášila domů, jako by jí za patami hořelo, kde na ni už čekala vystrašená matka. Když překročila práh dveří už slyšela silný káravý hlas.
"Tak tohle ne mladá dámo takhle pozdě už jsi přišla jednou a přísahala si že se to nebude opakovat. Já mám o tebe strach. Máš zákaz chodit ven." řekla tiše ale razantně matka
"Ale mami to je jediné místo kde mám klid" opáčila Em
"A taky je to nebezpečné" pokračovala matka a nebrala ohled na to co mladé děvče řeklo
Dívka s mírným zavrčením se ztratila z dohledu její matky a šla do pokoje, kde nezapomněla pořádně prásknout dveřmi. Když si uklízela věci z tašky, kterou si vzala ven, zarazila se. Nikde neviděla svůj blok, ve kterém byly všechny její emocionální výlevy v literárním stylu. Věděla až moc dobře kde je. Popadla baterku která se zabydlila pod postelí v tom nejtmavším koutě. Zůstal na stromě a přesto že věděla že jí matka nepustí rozhodla se že si pro něj dojde potají. Poprvé a nejspíš né naposledy si udělá menší dobrodružství. Vzala na sebe svetr s velkým límcem, přece jenom se trochu ochladilo. Do ruky vzala baterku a šla. Potichu otevřela okno, které nedávno celé prozkoumala a opatrně a hlavně neslyšně lezla po domě. Když se ohlédla a byla si stoprocentně jistá že jí nikdo neviděl rozeběhla se do lesa. Utíkala co jí nohy stačily a protože strom byl daleko tak to byla námaha a to nevěděla, co jí ještě čeká. Když tam doběhla celá udýchaná se porozhlédla jestli nezahlédne svůj cíl. A vida! Našla ho, ale jen pohledem viděla na kraji u větví třpytit se bílé stránky, které kontrastovaly vůči kmeni a černočerné tmě. Bohužel byla vysílená a na vyšplhání po stromě potřebovala hodně síly ale i tak se nevzdávala. Bylo sice léto ale v noci a nejvíce o úplňku byla zima. Větve, po kterých šplhala, byly lehce namrzlé. Klouzala jí ruka a přitom si jí děsně dřela. Pomocí její vytrvalosti se tam nakonec dostala. S jejími zmrzlými prsty, ochablým tělem a vyčerpanými nohami radostně zvedla notes a zandala ho do velké kapsy ve předu svetru. Opatrně sjela po kmeni stromu dolů a vzala to oklikou, aby jí matka nezahlédla skrz okno. Připlížila se k oknu a lezla po něm ale s jejím tělem, které bylo v nepoužitelném stavu, to šlo velice těžko. Pomocí parapetů a nedalekého stromu se tam nakonec vytáhla. V pokoji okamžitě zavřela okno a přemístila se do koupelny. Napustila vroucí vodu a mezitím ze sebe svlékla to zničené a zmrzlé oblečení. Nalila do koupele špetku pěny a unaveně se usadila do vany. Úlevně si vydechla, její zmrzlé prsty se ohřívaly, tělo získávalo uspokojení z
tepla, které z vody sálalo, a nohy si příjemně odpočinuly. Po hodinové koupeli a převlékla do svého klasického pyžama a to tílka a tepláků. Bezvládné a unavené tělo tiše dopadlo na měkkou postel. Ani se neobtěžovala se přikrýt a už upadla do krásné říše snů. Probudila se do odpoledních hodin. Po probuzení se patřičně protáhla. Pokoj e včerejšího večera nebyl doposud uklizený. Všude se povalovaly papíry kusy oblečení a různé věci, vypadalo to tam jak po výbuchu. Z obýváku se ozval hlas matky. Zvedla se z postele a unaveně se doplahočila do obýváku.
"Volám na tebe už dobrou půlhodinu a ty nic. Jo abych nezapomněla, máš tu dopis" řekla matka a podala dceři dopis s mírně nažloutlou obálkou nadepsanou poněkud netradičním písmem. Bez jakékoliv odezvy se sebrala a pokračovala do pokoje přes kuchyň, z které si vzala misku s müsli a mlékem. V pokoji si sedla na rozestlanou postel a začala jíst její snídani. Obálku mezitím hodila na stůl, který byl přeplněný papíry, takže bylo těžké pak jeden jediný papír v tom najít. Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Snědla si snídani a nádobí odnesla do dřezu v kuchyni. V pokoji vzala ještě viditelný dopis mezi hromadou papírů a otevřela obálku. Vytáhla z ní dopis a dala se do čtení. Očima přejížděla řádky dopisu a u toho se chvěla. Byla přijata na školu čar a kouzel v Bradavicích. Místo aby jako většina dětí byla z tohoto faktu nadšená, jí to netěšilo ani trochu. Škola znamená plno dětí, dospělých, učení a zmatky. Emma byla samotářka a tak se jí tam vůbec nechtělo. Seběhla do obýváku za matkou a šla jí říct co si o tom myslí.
"Tak co těšíš se do Bradavic?" řekla přesně, jako by jí četla myšlenky
" Já tam nechci jít!" vřískala
"Jak to myslíš" řekla a otočila oči na dceru, které doteď sledovaly televizi
"Tak jak to říkám" odsekla
"Hele já nevím, co proti tomu zas máš, ale tam prostě půjdeš, mladá dámo a konec!"
Řekla mírně naštvaně
"A obleč se, půjdeme ti koupit věci do školy." dodala už mírným hlasem
Emma cestou do pokoje nesouhlasně bručela. Hodila na sebe tílko a světlé úzké džíny. Vlasy pročesala a nechala volně rozpuštěné. Vydala se do obýváku, kde na ni čekala matka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kristián Kristián | E-mail | Web | 6. března 2012 v 1:35 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

2 Michal Michal | E-mail | Web | 29. června 2012 v 10:41 | Reagovat

Ajaja, to je síla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama