2. Kapitola - Bradavice

30. července 2011 v 12:59 | Denaaaa |  Normální dívka
Takže tady je druhá kapitola a zatím i poslední, víc jsem nenapsala ale plánuju, až mě něco napadne, jí dopsat. Vím že toho není moc ale opravdu něco někdy napíšu ale nebude to někdy teď.


2. Kapitola - Bradavice
Cestovaly pomocí Letaxu. Cestovaly jím už párkrát tak si Emma na ten divný pocit zvykla. Octly se na Příčné ulici. Kolemjdoucí je obešli a šli si dál za svým cílem. Bylo to tu plné lidí oděných do různých druhů hábitů a plášťů. Em to tu moc dobře znala, už sem dřív šla, když si její matka potřebovala něco nutně zařídit. Nesnášela to tady je tu na ní až moc přecpáno. Každý do každého strká, aby se vůbec dostal tam, kam chtěl. Ale za to všichni kouzelníci vypadali slušně, na rozdíl od těch co potkala v Obrtlé ulici, kam se omylem jednou přemístila.
"Jako první ti půjdeme sehnat hůlku." řekla a koukla na hodinky
"Teda půjdeš sama, já ještě musím něco nutně koupit" řekla a odběhla na druhou stranu ulice
Em věděla kde ten obchod je tak zamířila jeho směrem. Otevřela dveře obchodu u Ollivandera. Ticho přerušil lehký, ne moc silný zvuk zvonku, který se ozval, když někdo vešel.

Přistoupila k středně velkému pultu a řekla směrem do uličky za ním.
"Haló, je tu někdo?"
Po chvíli se tam přiřítil postarší pán, slušně vypadající. Pronikavě se jí podíval do očí aby měl aspoň tušení kdo je.
"Dobrý den, s čím vám mohu pomoci?" zeptat se klidným a vyrovnaným hlasem
"Potřebovala bych hůlku" odpověděla klidně
Ukázal jí pohybem ruky gesto, z kterého poznala, že má počkat. Vešel zpátky do uličky a přehraboval se v zásuvkách plných hůlek. Vyndal jednu krabičku a přinesl jí na menší pult u vchodu.
"Zkuste tuhle - Devět a půl palce dlouhé, středně pružná, z Ebenového dřeva a jádro je Žíně z Jednorožce." Řekl a podal jí hůlku
Vzala hůlku a máchla s ní lehce ve vzduchu. Doteď popraskané sklo v rámu se zacelilo a vyleštilo.
"Ano je to ona." zabalil jí zpátky do krabičky a dal jí ji.
Položila na pult 6 Galeonů a 12 Srpců a vzala si krabičku s hůlkou. Před obchodem na ni už čekala matka. V ruce držela klec a v ní sebou škubal pták. Byla to krásná sova, která byla strakatá ale nejvíce černá.
"To ber ode mě jako dárek" řekla a pousmála se
"Kam dál?" zdvihla hlavu Em
"No můžeme ti jít koupit učebnice. Nebo víš co, půjdu pro ně já, a ty běž zatím do obchodu madame Malkinové pro hábity. Em vešla do obchodu a viděla prostornou místnost vůči obchodu pana Ollivandera, kde bylo sotva vidět. Přiběhla k ní mladší
Usměvavá dáma.
"Do Bradavic?" Em jen kývla
Postavila jí na stoličku a začala jí měřit délku na hábit. Po pár minutách měla nakoupené hábity a vyšla z obchodu. Zjistila však, že už matka nakoupila všechno potřebné a není nutno více dokupovat. Popadli všechno a vydali se zpět domů. Doma Em všechny věci dala do uklizeně vyhlížejícího kouta, aby na nic nezapomněla. Do začátku školy zbývaly pouhé čtyři dny. Emma si užívala poslední chvilky samoty, poslední chvilky volného času. Aby odjela z čistého pokoje tak si začala přerovnávat svůj "neviditelný" stůl. Mezi papíry našla svoje kresby zvířat a lidí, které byly poněkud amatérské. Em se nad nimi jenom ušklíbla a dala je do desek, které ležely na skříni. Po své velké úklidové akci si musela odpočinout. Vyšla ven z domu a mířila do lesa. Bloudila tmavými stromy, které i v denním světle vypadaly strašidelně. Při cestě v dáli viděla oblouk stromů, který měl vzbuzovat dojem vstup do ráje. A nejen vzbuzovat ono tak bylo. Odhrnula překážející větvičky z cesty a pokračovala za vyhlédnutým cílem. Při vstupu se před ní zjevil pohled na jezero s křišťálově čistou vodou. Sváděla ke skoku do ní. Kolem jezera bylo několik statných stromů, které "strážily" jezero. Byla tu vlastně jen jedna cesta a tu znal málokdo. Stromy zabraňovaly průchodu tomu, kdo neznal správnou cestu. Usadila se na pohodlně vyhlížející kámen a z brašny vytáhla tvrdé desky s papírem. Zavrtěla se, aby našla správnou polohu v sedu a přemýšlela jakým stylem, nebo jakou část z toho nakreslí. Rozhodla se pro tu nejtmavší. Pomocí uhlu kreslila většinou krajinu, proto si vybrala tu nejtmavší část, aby bylo co stínovat a barvit. Bylo skoro nemožné, aby i ten nejlepší malíř nakreslil tenhle zázrak přírody. Když se pomalu začalo stmívat v okruhu, kde bylo nejvíce světla, odešla. Když se tam stmívalo, znamenalo to, že v lese bude tma jak v pytli a bude ráda, že se dostane ven. Nakonec se brzo dostala domů, nechtěla přece skončit jako minule. Celý zbytek prázdnin strávila doma a to nejvíc čtení knih. Hlavně té jedné.
Celým domem bylo slyšet bzučení budíku. Emma se ho nevrle snažila nahmatat a vypnout. Když vstala tak si prohrábla rukou vlasy a s mírným bručením se sebrala do koupelny. Když se zkulturnila, sbalila si do kufru všechno potřebné na budoucí první ročník do Bradavic. Táhla kufr po schodech dolů až se celým domem ozývalo otřásání.
"Máš všechno sbaleno?" zeptala se přívětivým hlasem matka
"JO!" prskla Em naštvaně
Matka naložila náklad do kufru auta a odvezla dceru na nástupiště. Už tady se cítila Emma nesvá. Bylo tu přelidněno, z místa se skoro nemohla hnout. Matka jí pomohla se dostat na nástupiště devět a tři čtvrtě. Tam bylo ještě více lidí než před chvílí, jestli to vůbec šlo. Po nástupišti se to hemžilo malými caparty a plačícími rodiči, kteří se svými dětmi rozlučovali, taky tu byla ta starší elita, která tu byla se svými přáteli a rodinu nechala doma. Dala svá zavazadla do prostoru pro ně vymezené a rozhodla se, že si půjde zabrat volné kupé sama pro sebe. Vešla do vlaku, kde byl poněkud větší klid než venku. Na konci vagónu bylo hrobové ticho a taky tam se právě vydala. Otevřela dveře jednoho z kupé, které bylo prázdné, a pohodlně se usadila. Vyhlížela ven a sledovala, jak vlak stojí. Podívala se na hodinky a zjistila, že si tu ještě počká deset minut, než vlak pojede. Naštěstí si sebou vzala svojí oblíbenou knížku, aby se nenudila. Otevřela ji na založené stránce a začala číst. Ze čtení jí probralo cvaknutí dveří. Ze dveří koukala, pro ni nesympatická dívka. Zadívala se na ní svýma velkýma smaragdovýma očima a vyslovila otázku.
"Máš tu volno?"
"Ne" odpověděla stroze Em a dělala jako by tam vůbec nebyla
I přes Emminu odpověď si děvče sedlo přímo před ní. Em znovu zvedla oči od knihy a podívala se na ní s vraždícím pohledem. Ale ona na to měla svojí výmluvu.
"Já vím, že je to první den do Bradavic, ale nemusíš být hned nepříjemná. Asi si z toho všeho příliš nervózní. Máš už teď šanci vytvořit si přátele.
"Já své NE myslela vážně. A přesně to já nechci. Chápeš? Tak jdi ven z mého kupé nebo dělej, že tu nejsi a nemluv na mě." vyjela na ní Em
Děvče si vybralo očividně tu první možnost. Tiše nesouhlasně zabručela a s pořádným bouchnutím vyšla z kupé. Em se vítězoslavně ušklíbla. Ne, není to mrcha, jenom si trvá na svém a je upřímná. Cesta trvala už docela dlouho, takže to znamenalo, že by už mohli být na konci. Právě když vlak zastavil, dočetla poslední stránku té velké knihy. Vydala se ven z vlaku, kde už se to hemžilo studenty. Vydala se směrem, který vedl k loďkám, které měly prváky převézt na hrad. Em si zabrala loďku, v níž dosud nikdo nebyl. Usadila se na kraji loďky a čekala, až vyjedou. Později si k ní přisedli tři veselí a hluční kluci. Em jen neviditelně protočila očima.
Ale nahlas se k tomu nevyjadřovala. Když loďky vyjeli, ze všech stran slyšela překvapené prváky, kteří nad krásou hradu skoro ani nedýchali. Jen Emma si nešťastně povzdychla.
"Tohle bude moje smrt" řekla si pro sebe
Ti kluci vzadu ani nedutali. Alespoň něco pozitivního na tom bylo. Jako jediná nejevila žádnou radost. Vyšla z loďky a s ostatníma mířila do Vstupní síně. Před síní jim přísně vyhlížející učitelka řekla, jak je zařadí do jedné ze čtyř kolejí a jak to tu bude probíhat. Otevřela dveře do Velké síně a se zástupem prváků mířila k učitelskému stolu, před kterým ležela malá dřevěná stolička se záplatovaným, místy roztrhaným kloboukem.
"Až přečtu vaše jméno, sednete si sem, já vám dám na hlavu Moudrý klobouk a ten vás zařadí do příslušné koleje, kam pak půjdete.
"Bellatrix Blacková"
"ZMIJOZEL!" vykřikl bez váhání klobouk.
"Sirius Black" Em přestala vnímat, než řekli tohle jméno. Roztřesený chlapec s černými vlasy a bouřkovými oči došel ke stoličce a v očích mu byla vidět nervozita a nejistota. Em v něm poznala jednoho z chlapců z loďky. Po delší době klobouk vykřikl:
"NEBELVÍR"
Chlapec si oddychl a seběhl k Nebelvírskému stolu. Kamarádi na něj ukazovali zdvižené palce. Mezitím proběhlo několik, pro Emmu nezajímavých studentů. Později šel další kluk z té party.
"Remus Lupin"
Vypadalo to, že klobouk na chvíli váhá, ale pak se rozhodl pro Nebelvír.
"Lucius Malfoy" vyšel blonďatý dlouhovlasý a očividně namyšlený mladík a rázným krokem vyšel ke stoličce. Byl si naprosto jist, kam půjde. Když klobouk zařval na celou síň Zmijozel na tváři mu hrál pobavený úšklebek.
"James Potter"
Třetí a nejspíš i poslední chlapec z party se nervózně ošil a šel nedobrovolně ke stoličce. Měl kulaté brýle a rozcuchané černé vlasy. Vypadalo to, že se chce za každou cenu dostat do Nebelvíru za kamarády.
"Emma Wilsonová" to Emmu probralo z přemýšlení. Sedla si na stoličku a cítila moudrý klobouk na své hlavě. Padal jí přes oči. V hlavě slyšela hlas klobouku.
"Ó tohle není vůbec lehké. Máš od každého trochu. Ale máš v sobě něco o čem ani nevíš a tak proto to bude NEBELVÍR" Poslední slova vykřikl tak že se rozléhala po celé síni. Slyšela jásot Nebelvírských studentů.
Sedla si spíše stranou aby nebyla v tom největším davu.
"Takže chtěl bych vás všechny přivítat v novém školním roce a doufám, že bude úspěšný. Přeju vám všem mnoho úspěchu. A snad se vám na této škole zalíbí…"
"Jo to určitě" řekla si Em ironicky pro sebe
"…Tak a teď už dost povídání a dáme se do jídla"
Na stole se objevila hromada jídla a talířů s jídlem všeho druhu. Em si vzala jenom trochu. Když měli všichni dojedeno, všechno zmizelo. Prefekti odvedli prváky do svých kolejí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 R R | Web | 30. července 2011 v 13:07 | Reagovat

skvelá kapitola :D

2 Isa Isa | Web | 30. července 2011 v 19:59 | Reagovat

Musela jsem si to přečíst znova, protože jsem si to pamatovala jen matně. :-D Skvělá práce, doufám, že to někdy budeš psát dál.

3 Isa Isa | Web | 31. července 2011 v 20:47 | Reagovat

Ahoj, chtěla jsem se zeptat. Pamatuješ, jak si tady měla ten design s postavama z Bleach na pláží? Jak si měla ten obrázek na pravé straně. Chtěla jsem se zeptat, tys to měla jako záhlaví nebo jako okraj? Protože já bych to chtěla mít jako záhlaví, ale nevim, jak to mám udělat. Doufám, že si mě pochopila. :-D

4 Kiki Kiki | Web | 25. listopadu 2011 v 18:26 | Reagovat

Krásná kapitola, bude i další?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama